† 09. 09. 2010 | kód autora:
9Rj
Začala jsem číst knížku od Karla Čapka O věcech obecných čili zóon polítikon a hned na začátku mě dostalo přirovnání, které směřovalo na nás, Čechy...
Snad také stával o vánocích Betlém v kostele vašeho dětství; i byli tam tři králové, Jezule, pastevci s ovečkami a kravami, takové malé domečky těch pastevců, kudrnaté stromy a všechno, co si kdo může představit; a vy jse na té kráse mohli oči nechat. Vzpomínám-li nyní, co se nám na věci tak líbilo, myslím, že to hlavně byla kouzelná okolnost, že to všechno bylo tak maličké. Tajemná poezie Betlému je v tom, že je drobný; jeho pohádková krása je ve zmenšení všech rozměrů. Představte si, že by byl Betlém udělán z pětimetrových panáků; myslím, že by budil spíše hrůzu než nadšení.
Vrací-li se člověk z ciziny, shledává najednou, že se Stvořitel u nás příliš nerozmáchl a nevyhrnul si rukávy do práce; spíše pracoval v drobném, trpělivě robě chlumy a rovinky, mírně řeky a zavřené obzory; a že člověk, který po něm přišel, se rozvněž nerozmáchl a neprovolal s velikým gestem "toto všechno je mé", nýbrž rozkrájel zemi na drobné čtverečky polí a místo tvrzí si postavil domečky mezi drobnými jablůňkami a slívami; a tu člověk, který, vraceje se domů, vidí toto vše, vydechne s nadšením, že je to jako Betlém.
Ano, je tomu tak: jsme malá země, ale nejsme okouzleni tím, že jsme malá země. Jsou u nás malé poměry, ale všemožně se zdráháme vidět v tom poetickou přednost, hodnou zvláštní chvály a lásky. Naše prostředky jsou skromné a maličké; ale nám se nezdá být pohádkovým úkolem zařídit z nich maličký a čistý Betlém; spíše si myslíme, že se musíme rozmáchnout a zařídit nejprve pětimetrové nebo stomiliónové Centrální nebo Reprezentační Úřady, Ústavy, Instituce a Veřejné Budovy. Všemu, co jsme začali nebo projektovali od památného dne, kdy jsme se stali nezávislým Betlémem, snažímese vtisknout ráz pětimetrové nebo stomiliónové ohromnosti; čeho jsme tím dosáhli, není velikost, nýbrž jakýsi zmatek; shledáváme najednou, že Betlém je příliš malý.
Chce-li Čech něco pomilovat slovem a myšlenkou, nazve to zdrobnělinou; má-li rád svou zahradu, nazve ji zahrádkou, a má-li rád svou sklenici, řekne jí sklenička. Chce-li Angličan něco pomazlit slovem, řekne, že je to "dear old", že je to staré; proto jsou v Anglii staré věci ve vážnosti. My polaskáme věc tím, že řekneme, že je malá. Jelikož nemáme dost něžně rádi svou zem, nemluvíme o chudé drahé zemičce, nýbrž o prestiži, reprezentaci před cizinou a jiných nejméně pětimetrových veličinách.
I Betlém se reprezentuje před cizinou; ale reprezentuje se tím, že je malý, ač "nikoli nejmenší mezi knížaty Judskými"; dokonce nereprezentuje se nějakou novou radnicí, nýbrž starým chlévem. Nereprezentuje se před cizinou nějakou padesátičlennou vítací delegací, placenou z peněz chudých ovčáků, nýbrž padesáti chudými ovčáky, kteří zadarmo projevují svou radost a účast s událostí ve chlévě. Reprezentuje se vhodně tím, že tam na novorozeně dýchá vůl a osel, zvířata skromná a užitečná, místo aby na to dítě dýchali dva slavnostní řečníci. Je to zkrátka Betlém spokojený s tím, že je malý, a pravící světu: Pojďte se podívat, jak je to hezké, když dovedeme být malí a chudí. A svět se dívá a může na tom oči nechat.
Zařizujeme se špatně ve velkém, místo abychom se zařizovali dobře v malém. Zařizujeme-li se ve velkém, říkáme, že to děláme pro budoucnost. Ale dělat něco jen tak pro budoucnost je jako chystat něco pro strejce Příhodu; lepší a prozíravější je chystat budoucnost samotnou. Nikdy zajisté nevyrosteme na velmoc; ale je velmi pravděpodobno, že budeme malým kouskem velkého řádu evropského nebo světového. Pak nám bude mnoho platno všechno, co budeme umět. Čili pro budoucnost se nemají chystat monumentální rámce; pro budoucnost se mají přípravovat lidé.
† 09. 09. 2010 | kód autora:
9RjMalý chlapec se zeptal maminky: "Proč pláčeš?"
"Protože jsem žena," odpověděla mu.
"Nerozumím!" odpovědělsyn.
Jeho máma ho jen objala a řekla: "A možná tomuani nikdy neporozumíš..."
Později se chlapec zeptal svého otce: "Připadá mi, že máma pláče bez důvodu. Je to tak opravdu?"
"Všechny ženy pláčou bez důvodu," bylo všechno, co mohl otec odpovědět.
Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčou. Nakonec zavolal k Bohu, a když se dovolal, zeptal se: "Bože, proč se ženy rozpláčou tak snadno?"
Bůh odpověděl: "Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná. Stvořil jsem její hruď dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby na ni mohl její manžel položit svou hlavu po lopotném, těžkém dnu. Dal jsem jí vnitřní sílu, aby vydržela porod dítěte iodmítnutí, které častokrát zažije od svých dětí.
Dal jsem jí tvrdost, která ji pomůže stále pokračovat, i když se všichni ostatní vzdávají, a starat se o svoji rodinu i přes choroby a únavu, bez stěžování si.
Dal jsem jí cit milovat své děti za všech okolností, dokonce i tehdy, když ji její dítě hluboce zraní.
Dal jsem jí sílu přijmout svého manžela i s jeho chybami a vytvořil jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce.
A nakonec jsem jí dal slzu, kterou uroní, kdykoliv ji bude potřebovat, aby to všechno zvládla.
Na tu slzu má své právo, nikdo nevydrží beze slova tolik, jako žena..."
Krása ženy není v krásné tváři ani v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu, jakým si češe vlasy.
Krása ženy musí být v její duši, v jejím srdci, v jejich očích – protože ty jsou bránou k srdci, místu, kam Bůh vylévá svou lásku...
† 09. 09. 2010 | kód autora:
9RjBýt věrný své malé roli
- nejléčivější prostředek na nemoci této doby
(Henri J.M. Nouwen)
Každý den se stává tolik hrozných věcí, že nevíme, zda ta trocha dobra, které odvedeme my, má vůbec ještě nějaký smysl. Když pouze několik tisíc mil od nás lidé hladoví, když války zuří téměř u našich hranic, když nesčetní lidé v našich městech nemají své domovy, vypadají naše vlastní činnosti nicotně. Takové úvahy nás však mohou ochromit a oslabit.
A tady slovo "povolání" nabývá důležitosti. Nejsme povoláni k tomu, abychom zachránili svět, vyřešili všechny problémy a pomohli všem lidem.
Každý z nás má ale své jedinečné povolání ve své rodině, na pracovišti, ve světě. Nesmíme přestávat prosit Boha, aby nám pomohl jasně vidět, co je naším povoláním, a aby nám dal sílu toto povolání prožít s důvěrou. Potom zjistíme, že být věrný své malé roli je pro člověka právě tím nejléčivějším prostředkem na nemoci této doby.
Se svolením převzato z knihy: Chléb na cestu, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
† 09. 09. 2010 | kód autora:
9Rj
STAROVĚKÁ – Řecká
- Římskáliteratura
-Řecká je starší než římská literatura
-Římané ve svých literárních počátcích přejímali řecké vzory, překládali do latiny
-Společenský řád – otrokářský
-Ideál antického člověka –krása těla a ducha
-Postavení ženy na veřejnosti – v DOMÁCNOSTI
- výchova DĚTÍ
- nesměli se účastnit většiny veřejných záležitostí
-Nádherné stavby (chrámy, lázně, divadla, tzv. ANFITEATR)
-Antická literatura – položila základy EROPSKÉ VZDĚLANOSTI
→ dodnes je pro nás INSPIRACÍ
-Řecká literatura je rozdělena na 3 období:
ARCHAICKÉ období(od nejstarších dob – do 6. století př. Kr.)
ATTICKÉ období(5. – 4. století př. Kr.)
HELENISTICKÉ období(4. – 1. století př. Kr.)
1.)ARCHAICKÉ OBDOBÍ:
- 8. století – HOMÉR
ÍLIAS A ODYSSEA
město Ilion – 10 let válčení
EZOP- moudrý otrok, autor bajek (založené na utajeném smyslu - jinotaj)
- lyrická poezie– MONODICKÁ – jednohlasný zpěv, přednášená nebo zpívaná
jedním hlasem za doprovodu lyry nebo jiného
strunného nástroje
ANAKREÓN- poezie na téma ženy, víno a zpěv
SAPFÓ– verše o kráse a lásce k ženě (LESBICKÁ LÁSKA)
2.)ATTICKÉ OBDOBÍ:5. – 4. století př. Kr.
-vznikají DRAMATA, na počest DIONÝSA (1. pád. Dionýsus)
- BŮH ÚRODY
- vznikali hlavně TRAGÉDIE i VESELOHRY
1.) DRAMA
TRAGÉDIE:
Znaky:
- člověk v souboji s bohy fyzicky hyne, ale morálně vítězí
- 3 složky tragédie = mluvené slovo, zpěv a tanec
- zachovává princip jednoty místa, času a děje
stejná scéna,24 hodin,nečlení se na jednání, uzavřený
AISCHYLOS – ORÉSTEIA→ syn Tkylajméstry a Agamemnóna
Orestes zabil svoji matku a jejího milence → NEBYL
POTRESTÁN BOHY → přesto sám odchází z výčitek
svědomí
SOFOKLÉS – KRÁL OIDIPUS
ANTIGONA
EURIPIDÉS – MÉDEA
- pomohla Jásonovi získat zlaté rouno,
Jáson se stejně zamiloval do dcery krále Kreónta, chtěl si ji vzít. Médea zabila nevěstu a později i obě svoje děti, které měla s Jásonem.
objevuje se zde žena,
již ne jako pasivní bytost,
ale jako někdo, kdo bere
osudu do svých rukou a jedná
podle svého přesvědčení
VESELOHRY:
ARISTOFÁNES – JEZDCI
- MÍR
- ŽÁBY
- PTÁCI– o Athéňanech, uskutečňujících vidinu lepšího života v ptačí říši
Znaky: - pobavení, ale i kritika
- často SATIRISTICKÝ RÁZ (kritika společenských nešvarů nedostatků, zesměšnění
osobností veřejného života)
- odsuzována hrabivost lidí, válčení, demagogie
(nepřipouští názory druhých a snaží se je ovládat)
DIVADLA:
-DIONÝSOVO DIVADLO na svazích AKROPOLE
-Divadlo v DELFÁCH
-Divadlo v EPYDAURU
2.) HISTORICKÁ PRÓZA
HÉRODOTOShistorikové
THUKYDIDÉSpíšící o VÁLKÁCH
3.) ŘEČNICTVÍ
DEMOSTHENÉS – tzv. FILIPIKY (řeči proti F. II. Makedonskému)
4.) FILOSOFIE
-filosofové (myslitelé) – SOKRATÉS
"Vím, že nic nevím."
-PLATÓN
(žák Sokrata)
- psal formou rozhovorů – DIALOGŮ, tvůrceÚSTAVY
- ARISTOTELÉS
(žák Sokrata)
- položil základy LOGIKY (správného myšlení)
- 2 spisy:1. RÉTORIKA (řečnictví)
2. POETIKA(píše o slovesnosti)
3.)HELENISTICKÉ OBDOBÍ:4. – 1. století př. Kr.
-KOMEDIE (nový typ) – obsahem jsou spíše soukromé, rodinné problémy, psáno
z hlediska otrokářské společnosti
MENANDROS
-ROMÁNY – milostné
- dobrodružné
-EXAKTNÍ VĚDY (vědecké, založeny na přesnosti)
PYTHAGORAS
ARCHIMÉDES
† 09. 09. 2010 | kód autora:
9Rj
ORIENTÁLNÍ(východní)
1. Přední východ- vynalezli kolo, obloukové síně, vymysleli kalendář
a)Sumerská
(Mezopotámie)
Akkadská
b)Egyptská
(Palestina)
c)Hebrejská
2. Indie, Čína, Persie
ANTICKÁ
1. Řecká
2. Římská
(mladší vzor - Řecka)
MEZOPOTáMIE
(4. tisíciletí před Kristem)
- mezi Eufratem a Tigridem
- nejstarší historická památka světa
EPOS O GILGAMEŠOVI
(psáno nejstarším písmem – KLÍNOVÉ písmo
na hliněné destičky)
příběh o KRÁLI
-chtěl být nesmrtelný
-p mnoha strastech, dostává bylinu, která by mu mlěa dodat nesmrtelnost → pozře ji had a král umírá se zjištěním, že člověk bude žít nesmrtelně, pokud jsou jeho činy nesmrtelné
-nechal postavit hradby okolo města → dal práci mnoha lidem a lidé ho nepřestali chválit
EGYPTská literatura
-písmo hieroglyfické
- psalo se na papyrus, třtinovým perem
- písně a básně opěvující faraóny
- básně s milostnou tématikou
ACHNATONŮV HYMNUS NA SLUNCE
(oslava Slunce jako zdroje tepla a lidské existence)
hebrejska´ literatura
(židovská)
- území Palestiny
- vzniká STARÝ ZÁKON (1. část Písma svatého = Bible)
- Obsah Starého zákona
= texty HISTORICKÉ, LITURGICKÉ (náb.), PRÁVNICKÉ, LITERÁRNÍ
=zobrazuje dějiny Židů, jejich morálku a náboženskou víru
BIBLE – kniha Středověku
- 2 části (Starý, Nový zákon)
SZ – vzniká 1. tisíciletí př. Kr.
NZ – 1. – 2. století po Kr.
Bible vznikala tisíce let, měla různé autory (byli různého věku, vzdělání, pohlaví)
SZ– vytvořili ŽIDÉ (hebrejština, aramejština)
- má 3 části:1.)hebrejsky TÓRA, řecky Pentatoich
5 KNIH MOJŽÍŠOVÝCH
1. kniha GENESIS
(o stvoření Zemi, Kain a Ábel, potopa, Babylónská věž)
2. kniha EXODUS
(vyhnání Židů z Egypta, přechod přes Rudé moře – Sinajskou
poušť,
vedeni Mojžíšem (vykupitelem), hora Sinaj – Mojžíš přináší
DESATERO – mělo upevnit morálku Židů)
3.- 5. kniha MOJŽÍŠOVY PROMLUVY A MORÁLNÍ POUČENÍ
2.)KNIHY PROROKŮ – věštili budoucnost, moudrost, vyzývali lidi k jednotě a k mravnímu životu
3.)SVATÉ SPISY – většinou lyrický charakter
- Přísloví, písně náboženské = ŽALMY
(začínají nářkem, přecházejí v radost (odpuštění ze hříchu) )
- Šalamounova milostná píseň
- Job – člověk majetný, těžce zkoušený bohem, ztrácí majetek, ztráta rodiny, sám nemocný – PŘESTO NEZTRÁCÍ VÍRU V BOHA A DOBRO
INDIE
- centrum kultury v povodí řeky Indus a Gangy
- VÉDY – nejstarší památky
- POSVÁTNÉ KNIHY
- jazyk– védský (později sánskrt)
- védy byli 6x rozsáhlejší než Bible
- Oslava bohů, kteří byli zosobněny přírodními silami
Eposy – RÁMÁJANA– o činech prince Rámy, zamilovaný do Síty, Ráma byl ve vyhnanství,
Síta byla unesena démony, setkávají se → vracejí se do
paláce a ujímá se vlády
- MÁHABHÁRATA – o dvou královských rodech, hádají se, málem se vyhubí kvůli
moci v boji, odsouzeno bratrovražednictví
(nejobsáhlejší epos v dějinách literatury)
- ovlivněno BUDHISMEM – hlásá cesty, jak překonat utrpení, vede několik cest až dosáhly NIRVÁNY
PERSIE
- sborník básní, právnické texty, modliteb =AVESTA
ČíNA
KNIHA PÍSNÍ– sbírka milostných písní opěvující přírodu a práci v zemědělství
-psaly ŠTĚTCEM na hedvábí
-vliv náboženství na čínskou kulturu
→ KONFUCIALISMUS – úsilí o zlepšení mezilidských vztahů
→ TAOISMUS – vzorem člověka je příroda – prostý život v harmonii
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
