Malý chlapec se zeptal maminky: "Proč pláčeš?"

"Protože jsem žena," odpověděla mu.

"Nerozumím!" odpovědělsyn.

Jeho máma ho jen objala a řekla: "A možná tomuani nikdy neporozumíš..."

Později se chlapec zeptal svého otce: "Připadá mi, že máma pláče bez důvodu. Je to tak opravdu?"

"Všechny ženy pláčou bez důvodu," bylo všechno, co mohl otec odpovědět.

Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčou. Nakonec zavolal k Bohu, a když se dovolal, zeptal se: "Bože, proč se ženy rozpláčou tak snadno?"

Bůh odpověděl: "Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná. Stvořil jsem její hruď dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby na ni mohl její manžel položit svou hlavu po lopotném, těžkém dnu. Dal jsem jí vnitřní sílu, aby vydržela porod dítěte iodmítnutí, které častokrát zažije od svých dětí.

Dal jsem jí tvrdost, která ji pomůže stále pokračovat, i když se všichni ostatní vzdávají, a starat se o svoji rodinu i přes choroby a únavu, bez stěžování si.

Dal jsem jí cit milovat své děti za všech okolností, dokonce i tehdy, když ji její dítě hluboce zraní.

Dal jsem jí sílu přijmout svého manžela i s jeho chybami a vytvořil jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce.

A nakonec jsem jí dal slzu, kterou uroní, kdykoliv ji bude potřebovat, aby to všechno zvládla.

Na tu slzu má své právo, nikdo nevydrží beze slova tolik, jako žena..."

Krása ženy není v krásné tváři ani v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu, jakým si češe vlasy.

Krása ženy musí být v její duši, v jejím srdci, v jejich očích – protože ty jsou bránou k srdci, místu, kam Bůh vylévá svou lásku...